Co mi dalo běhání?

6. května 2017 v 15:07 | youcandoiteasily |  ČLÁNKY
Hned v úvodu chci říct, že nejsem zkušený maratonec. Zdaleka ani púlmaratonec. Prostě jsem našla svůj koníček a závislost.

Pohyb.

Tenhle článek jsem začala psát po čtvrté uběhnuté míly někde mezi polem a lesem, nedaleko města kde žiju. Občas takhle utíkám do přírody pro čerstvý vzduch a ticho. Píšu do poznámek v telefonu, protože se mi myšlenky v hlavě rodí tak hrozně rychle a lehce, jako snad nikdy..



Je osm hodin ráno a většina lidí ještě vyspává propařenou noc. Předpokladám, že se nedávno vrátili do svých domovů, bohužel s jinýma (pro)milema.

Ale rozhodně nechci poučovat o alkoholu. Na dobrý víno mi nesahejte.

Když se poohlédnu zpátky do minulosti, nějakých 18 měsíců.. Byla jsem naivní holka, bez trochy sebevědomí, energie a dobré nálady. Nedivím se, že jsem občas lidem lezla na nervy. Postrádala jsem NĚCO, o čem jsem asi ani nevěděla, že existuje. To něco byly endorfiny. Logicky.

A už si nedokážu život bez nich představit.

Objevila jsem tohle malý, neviditelný "cosi" na procházce po protančené noci s nejrůznějšími a nejdražšními drinky v rukách. Po probuzení mi bylo ouvej a ne úplně do kroku. Po třech kilometrech a příchodu domů jsem byla nadšená. Z čerstvého vzduchu v plicích, najednou neexistující bolesti hlavy a (světe div se) i zklidněným žaludkem. Říkala jsem si, proč nechodím častějí, sakra? (rozuměj kvůli těm hormonům štěstí, nejsem alkoholička!).

Takhle nevinně začalo moje procházkování, který se brzo stalo pravidelným, delším a rychlejším a z ničeho nic přeslo do popoběhnutí a následného běhu.
Přiznávám - v tu dobu jsem běhala jen ve tmě, aby mě nikdo neviděl. Styděla jsem se za svou děsivou (čti: neexistující) fyzičku a za hlavně za to jak vypadám. Nikdo nevěděl, že běhám.

Ani nápad!

Pak přišla zásadní změna. Rozchod. Když bylo to nejhorší za mnou dala jsem se na boj.
Nebudu lhát - chtěla jsem tomu blbečkovi ukázat o co přišel. Však to, dámy, znáte, že? Ve stejné době jsem poznala svého současného muže, lásku k jídlu a umění vážit si zdraví a lidí, kteří milují nás a my je.
Mám spoustu energie, síly, jsem neuvěřitelně veselá a šťastná.

A o tom život je, ne?

Právě jsem ušla skoro šest mil a žasnu nad tím, jak lehce se mi dneska jde a píše. Článek "za pochodu" nikdy nebyla moje parketa.

Mějte se rádi a kašlete na názor ostatních.
Je to vaše tělo, váš život a všechno to jsou jen a jen vaše rozhodnutí.

Přeji hezký den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.